Úvod

1.1. Tyto stránky jsou vytvořeny na základě knihy „Fyzika Prostoru“. Mají za cíl usnadnit přístup veřejnosti k informacím a poznatkům v knize obsaženým. Kniha se dívá novým a kritickým způsobem na některé zásadní problémy, které se notoricky objevují ve „fyzice“ a následně ve vědách, na fyziku navazujících.

1.2. Kniha odpovídá na základní otázky o povaze našeho světa. Jaký je náš svět a z čeho se skládá? Co je primární a co sekundární, co z čeho pochází? Je náš svět homogenní, symetrický, plochý a statický? Mohou být v tělesech uloženy síly? Vychází z těles nějaké záhadné síly, díky kterým se tělesa vzájemně přitahují (nebo odpuzují)? Způsobuje „přitažlivost těles“ (perpetum mobile) hmotnost? Mohou mít planety hmotnost? Zachovávají si tělesa hmotnost nezávisle na prostředí, ve kterém se nacházejí? Lze reálné těleso nahradit bodem? Existuje vakuum (prázdný prostor)?

1.3. Nebo je Svět (prostor) nehomogenní, nesymetrický, sférický a dynamický? Vedou takové vlastnosti prostoru logicky, zákonitě a nevyhnutelně k existenci těles? Co je to těleso a jak vzniká? Musí mít těleso objem a povrchovou plochu (slupku)? Jak vzniká povrchová plocha tělesa a co to vlastně je? Musíme mít napřed plochu tělesa (tlakový orgán), na kterou opět můžeme působit tlakem a získat tak sílu? Pochází tlak ze síly, nebo síla z tlaku?

1.4. Může se Svět řídit také zcela jinými principy, než nás učí současná „fyzika“? Je matematika, kterou používáme vhodná k popisu chování prostoru? Kniha ukazuje nový pohled na fyzikální jevy v přírodě. Odhaluje univerzální (a poměrně jednoduché) zákonitosti, kterými se řídí celý Vesmír a jeho podsystémy.

1.5. Kniha využívá geometrii a grafické zobrazování fyzikálních dějů a názorně vysvětluje čtenáři různé „záhady“, na podobenstvích s ději, které důvěrně známe, ale jejichž podstaty si nejsme vědomi. Pro některé čtenáře mohou být geometrické pasáže poněkud obtížné, vzhledem k relativní nezvyklosti (sférické) geometrie zde popisovaných tlakových systémů. Chceme-li však popsat děje v reálném světě, musíme používat reálnou (sférickou) geometrii, kterou se tento reálný svět řídí.

1.6. Fyzika zde není proto, aby sama sebe přesvědčovala o svých „pravdách“, ale lidem vysvětlila, jak svět funguje. Protože pokud pochopíme jak svět doopravdy „funguje“, můžeme ho lépe ovládat ke svému prospěchu. Zvládnutí základních kapitol je podstatné pro pochopení všech dějů v reálném světě. Mnohem těžší však pro čtenáře pravděpodobně bude - spolehnout se na svůj vlastní rozum, přestat věřit a začít myslet. I ve vědě často platí fenomén „Císařových nových šatů“.

1.7. Kniha je určena studentům se zájmem o fyziku, astronomii, meteorologii, chemii, biologii a technických oborů na fyziku navazujících, jejich rodičům, učitelům, jakož i výzkumným pracovníkům v daných oborech. Pro mnohé může být zdrojem velkého zklamání, pro jiné začátkem cesty ze středověkých bludů.

1.8. Přeji čtenáři, který najde dostatek trpělivosti a času k prostudování následujícího textu, aby dočetl až do konce a využil získané informace k rozvoji svého oboru. Čtenář se bude muset hodně nového naučit a ještě více toho starého a „prověřeného“ zapomenout. Odměnou mu bude, že se konečně dozví, „jak věci skutečně fungují“.

OTAKAR KANIA

1.9. Několik poznámek k obsahu „Fyziky Prostoru“

1.9. Prostor je nehomogenní, nesymetrický, sférický, dynamický. Prostor je systém hustot a tlaků. Všechny fyzikální systémy jsou tlakové systémy. Příroda „vynalezla“ pouze jeden jednoduchý univerzální princip, který se díky fraktálnímu charakteru přirozených tlakových systémů stále opakuje na všech velikostních úrovních Vesmíru v nesčetných formách.

1.10. Pochopit jednoduchý princip je někdy mnohem obtížnější, než pochopit princip složitý. Když známe princip, víme co a kde máme v daném systému hledat, protože to tam zákonitě musí být. To nám usnadní pochopení všech (fraktálních) tlakových systémů. „Nejmenší“ částice i největší struktury Vesmíru podléhají stejným jednoduchým pravidlům a obsahují stejné funkční části.

1.11. Vzhledem k jinakosti problematiky je „Fyzika Prostoru“ rozdělena na jednotlivé kapitoly. Každá následující kapitola „Fyziky Prostoru“ se snaží prohloubit vhled čtenáře do dějů odehrávajících se v Prostoru. S jistou nadsázkou se dá říci, že teprve na konci knihy čtenář začne řádně chápat o čem je začátek.

1.12. Nelze podceňovat základní teze pro to, co je fyzikální soustava a co je vztažná soustava, které jsou ve „fyzice“ zcela ignorovány. Co a za jakých podmínek platí, co je možné (přípustné) a co ne (Kapitola 1).

1.13. Čtenář by měl zjistit, že naše chápání prostoru (virtuální Euklidovský prostor), nemusí být ve skutečném (sférickém) prostoru správné a může vést k fatálním chybám (Kapitola 2).

1.14. Následně je vysvětleno, co je to částice (jednoduché těleso), proč a jak „vzniká“ a z jakých částí se skládá. Jaké (dva) základní typy částic existují, proč a jak se mění tvar (geometrie) částic. Co je to sedimentace a jaké důsledky má sedimentace na pohyb částic (Kapitola 2 - 4).

1.15. Kapitoly (Kapitola 4, 5) vysvětlují, jak a proč se částice (jednoduchá tělesa) spojují do klastrů (shluků = složených těles), tvořících prostředí. Jaké (dva) základní typy prostředí existují a jak se v nich (dva) základní typy těles chovají.

1.16. Po tomto úvodu je čtenář připraven poznat co je to tlak, jak působí, co je to orientovaný tlak a tlakové pole (Kapitola 7).[1] Následně lze aplikovat získané znalosti na různé tlakové systémy v neživé i živé přírodě.


[1] Přestože je „Fyzika Prostoru“ v podstatě celá o tlaku, je kapitola věnovaná mechanizmu, jakým tlak působí až uprostřed knihy. Bez předchozích znalostí nelze mechanizmus tlaku zcela pochopit. Jedná se o tlak (teplotu), odvozený od hustoty prostoru. Nejedná se o mechanický tlak.


© Ing. Otakar Kania 2017

Text knihy a jeho internetová podoba jsou chráněny autorským zákonem. Jakékoliv změny, nebo další užití bez souhlasu autora jsou nepřípustné.